Bublina před prasknutím. Když se bojí už i ti nahoře.

Navenek to funguje.
Struktura drží. Rozhodnutí se podepisují. Směrem dolů se stále tlačí na výkon.

Ale uvnitř to praská.

Zkušenosti z různých firem a oborů ukazují, že nejistota se dnes netýká jen zaměstnanců.
Stále častěji se objevuje i ve středním a vyšším vedení.

Lidé, kteří mají rozhodovací pravomoci, začínají tušit, že systém, jehož jsou součástí, není stabilní.
A místo nápravy přichází jiná reakce: přizpůsobení se a mlčení.

Strach místo odpovědnosti

Když se ve firmě začne bát i vedení, mění se chování.

Ne proto, že by lidé chtěli škodit.
Ale proto, že:

si nikdo nechce rozhádat pozici,

každý se snaží „být viděn na svém místě“,

a odpovědnost se rozplývá.

Vzniká prostředí, kde:

• se problémy neřeší, ale obcházejí,
• loajalita nahrazuje profesionalitu,
• a ticho je cennější než pravda.

Když se systém začne požírat sám

V takovém prostředí se objevuje další jev, o kterém se nemluví nahlas.

Pokud nikdo nic nekontroluje a všichni se bojí,
začne se systém rozpadat zevnitř.

Podle zkušeností lidí z praxe:

• se ztrácí přehled o zakázkách,
• kvalita jde stranou,
• drobné „výhody“ se normalizují,
• a hranice mezi tím, co je ještě přijatelné a co už ne, se posouvají.

Nejde o jednotlivce.
Jde o prostředí, kde:

• každý kryje každého,
• protože ví, že pád jednoho může strhnout další.

Pocit nepostradatelnosti jako past

Častým rysem je i přesvědčení, že:
„beze mě by to spadlo“.

Lidé ve vedení si začnou myslet, že jsou:

• nenahraditelní,
• klíčoví,
• a součástí „uzavřeného kruhu“.

Jenže právě tohle myšlení bývá začátkem konce.

Firma, která stojí na strachu, mlčení a krytí chyb,
není pevná.
Je jen nafouknutá.

A každá bublina jednou praskne.

Kdo to zaplatí

Krátkodobě to odnášejí:

• zaměstnanci,
• podřízení,
• lidé bez vlivu.

Dlouhodobě ale:

• ztrácí firma,
• ztrácí její vedení,
• a ztrácí i ti, kteří si mysleli, že jsou „na správné straně“.

Protože systém, který se bojí sám sebe,
se nakonec rozpadne zevnitř.

Proč se tomu věnujeme

Projekt „Víme, jak to je“ se těmito jevy zabývá proto, že:

• nejde o výjimky,
• nejde o jeden obor,
• a nejde o náhodu.

Jde o opakující se vzorec, který se objevuje ve chvíli, kdy odpovědnost nahradí strach
a vedení přestane vést.

A právě tehdy je už bublina blízko prasknutí.

Poznámka projektu

Text popisuje obecné zkušenosti a systémové jevy z různých prostředí.
Nejde o obvinění konkrétních osob ani firem.