Bossing (1/2): Když se šéf rozhodne zničit člověka

Neříká se to nahlas.
Ale děje se to každý den.
Bossing není špatná nálada šéfa.
Bossing je cílené, systematické ničení člověka, který se neumí nebo nemůže bránit.
A víš, kde začíná?
U moci.
„Já rozhoduju. Ty mlč.“
Jedna kancelář. Jedna pozice. Jeden nadřízený.
A proti němu zaměstnanec, který:

• potřebuje výplatu,
• má rodinu,
• má závazky,
• a hlavně nemá kam jít.

Šéf to ví.
A přesně na tom staví.

Denní realita bossingu

Žádné filmy. Žádná nadsázka.

• zesměšňování před kolegy,
• ironické poznámky, které „jsou přece jen žert“,
• úkoly schválně bez zadání,
• pak výbuch: „Ty snad neumíš myslet?“,
• kontrola každého kroku,
• odebrání práce a pak výčitky, že nic neděláš

Tohle není vedení lidí.
To je psychický nátlak.

Strach jako pracovní nástroj

Bossing funguje jen díky jedné věci: strachu.
Strach z výpovědi.
Strach z dluhů.
Strach, že „si tě někde poznamenají“.
A tak lidé:

• mlčí,
• sklopí hlavu,
• omlouvají se za věci, které nezpůsobili.

A šéf roste.
Silnější. Drzejší. Beztrestný.

Ticho kolegů bolí víc než řev

Nejhorší na bossingu není křik.
Je to ticho ostatních.
Každý to vidí.
Každý ví.
Ale nikdo se neozve.
Protože si každý říká: „Ještě že to nejsem já.“
A to je teprve začátek.
Bossing nekončí v kanceláři.
On se s vámi táhne až domů.
Do hlavy. Do vašich myšlenek. Do těla. Do noci.
V dalším díle ukážeme, co bossing s lidmi opravdu dělá.
A proč z něj málokdo odejde bez následků.